Archiv

„Nedokázal žít sám se sebou. Pouhá fráze, ale naprosto přesná. Vlastní já pod tlakem moci praská a štěpí se na dva kusy. Veřejný zbabělec žije se soukromým hrdinou. Nebo naopak. Jenže představa člověka rozštěpená kalačem ve dví je až příliš prostá.”

„Má krása je mým prokletím"

Proč se na sebe lidé na ulici mračí? Jak je možné, že spolu žijí, ale nemluví spolu? Co vlastně všichni chceme?

„Jestli si někdy vzpomeneš na tohle léto v Řecku, hořící palmy a nedopalky od cigaret v prachu u cesty, jestli si někdy vzpomeneš, nebudeš vědět – na co.”

Scénické čtení v předvečer výročí útoku Ruska na Ukrajinu

prchavé okamžiky a záblesky bezděčných rozhodnutí